Tento příběh mě napadl po cestě do obchodu, asi že svítilo slunce,a všude bylo hodně prachu...

....V neznámé ,vyprahlé krajině,tak vzdálené,že tam nevedou žádné cesty, a jenom občas tam zabloudí divoké zvíře, najednou,po dlouhých letech, začalo pršet ! A byl to nevídaný úkaz,kdy země,už dávno proměněná v poušť,a rozehnána větrem, začala vpíjet vodu.Pršelo hodně a pršelo dlouho,a tak voda protékala puklinami v zemi ,a dostala se až k jednomu ,tisíce let starému semínku,které bylo ukryté hluboko v půdě.Bylo to velmi vzácné semínko rostliny,která dávno vyhynula,a dnes byste ji marně hledali!

     A stal se takový malý zázrak,že ta voda,probrala semínko k životu,a ono si začalo prorážet cestu za sluncem! Byla to namáhavá cesta, a trvalo nejméně 2 týdny,než první lístečky spatřily slunce.A že to byla nádhera! Jak říkám,to jste ještě neviděli,tak krásnou rostlinu.A když vyrostla, a dosáhla své výšky,asi 1,5 metru,byla jako drahokam v té poušti,v té neznámé,vyprahlé krajině,kde nevedou žádné cesty...Asi týden se radovala ze života,než ji sežehlo slunce a uschla...Za celou dobu ji nikdo neviděl,nikdo ji proto ani nepostrádal,když uvadla. Žádný botanik nezmapoval její popis do knížek,žádný vědec nestihl zjistit, jestli právě ona neobsahuje látku ,třeba na léčbu rakoviny.. .To byla škoda,že? K čemu je krása,když ji nikdo nevidí? A kolik lidí už žilo na zemi,a kdo dnes ví,že tady byli?