Jistý sběratel cenných předmětů se dočetl o existenci jisté vázy.Nebyla to obyčejná váza,protože dle dostupných informací byla už poslední svého typu na světě, velmi stará, proto taky velmi vzácná, a pravděpodobně i  krásná...Vyrobená z toho nejtenčího alabastru, s jemnou malbou a dojemným příběhem svého vzniku.To velmi upoutalo jeho pozornost, a tak se rozhodl kontaktovat posledního majitele. Nebylo to vůbec jednoduché, ale s pomocí překladatelů napsal do vzdálené země dopis se svou nabídkou. A pak už jenom čekal na odpověď . Čím více o té váze přemýšlel, tím více ji toužil mít, a tak si dovedete představit jeho radost, když mu po dlouhé době přišla odpověď ze zámoří . Byl ochoten za ní zaplatit až nepochopitelně velkou sumu, kterou by ten, kdo není sběratel oněch cenných předmětů nikdy nezaplatil, ale také nikdy nepochopil. Byla to úleva v jeho životě, měl pocit, že dokázal něco velkého a  s úsměvem na rtech očekával svou zásilku...Jenže jak se protahoval čas, ubírali se jeho myšlenky temnými místy a do mysli se mu pomalu vkrádaly pochybnosti.Co když se cestou něco stalo? Co když se jeho cenná váza cestou poškodila ? A tak se jeho veškeré myšlení soustředilo na katastrofický scénář, takže než obdržel balík, přesvědčil sám sebe , že v něm nalezne už jenom rozbitou vázu, na kterou tak dlouho čekal. A protože si tím byl téměř jist, a protože se bál, že by to jeho ubohé sběratelské srdce neuneslo, bál se okamžiku pravdy, a svou zásilku ze strachu nakonec nikdy neotevřel !

Postavil ji pěkně na malý stolek u okna, a časem na ní docela zapomněl. Dozvěděl se totiž od známých, o existenci nejmenších hodin na světě a přemýšlel, jaké by to bylo, kdyby je vlastnil právě on ! A zatím, v zaprášeném balíku, čekala na své vybalení ,ta nejkrásnější, a dost možná i nejcennější , zapomenutá váza na světě !